Americký cestovatel a spisovatel Richard Halliburton (9. 1. 1900 Brownsville, Tennessee, USA - pokládán za mrtvého po 24. 3. 1939, Pacific Ocean) se proslavil především rekonstrukcemi činů, které vstoupily do dějin i literatury. Rád riskoval.
Dětství strávil v Memphisu. Po absolvování univerzity v Princetonu (1921) se plavil s přítelem jako námořník nákladní lodi do Hamburku a na kolech projeli Evropu, mimo jiné vystoupili na horu Matterhorn (4478 m). Halliburton pokračoval přes Španělsko, Gibraltar a Egypt do Asie. O svém putování napsal články do časopisů a knihu The Royal Road to Romance (1925, Královskou cestou za romantikou). V knize The Glorious Adventure (1927, Nádherné dobrodružství) se vydal po Odysseových stopách v Řecku. Kupříkladu jako Ovidiův hrdina Leandros přeplaval Dardanelskou úžinu z Evropy do Asie, ale nepodařilo se mu dokončit jinak vzorně zopakovaný Feidippidův běh z Marathónu do Athén. V knize New Worlds to Conquer (1929, Za novými světy) líčí své zážitky z Latinské Ameriky. Například po vzoru lidských obětí starých Mayů skočil do jedenadvacet metrů hluboké Studny smrti a žil v trestanecké kolonii na Ďábelských ostrovech i na ostrově Robinsonově. Halliburtonova cesta kolem světa s dvojplošníkem trvala přibližně půldruhého roku a je námětem knihy The Flying Carpet (1932, Létající koberec). Mimo jiné se dočasně stal příslušníkem francouzské cizinecké legie a na Borneu se setkal s lovci lebek. Zahrál si hlavní roli ve filmu o nevěstě z Východu India Speaks (1933, Hovoří Indie). V knize Seven League Boots (1935, Sedmimílové boty) popisuje mimo jiné přechod přes Alpy na vlastní slonici ze Švýcarska do Itálie ve stopách Hannibalových. Vydal cestopisné knihy pro mládež Book of Marvels: The Occident (1937, Kniha zázraků: Západ) a Second Book of Marvels:The Orient (1938, Druhá kniha zázraků: Východ). V Halliburtonově tvorbě se údajně projevuje skrytá homosexualita. Jeho důvěrnými přáteli byli například filmový herec Ramon Novarro (1899-1968) a (po 1930) novinář Paul Mooney (1904-1939), spoluúčastník Halliburtonovy plavby přes Tichý oceán na čínské džunce Sea Dragon (Mořský drak), která se měla stát exponátem světové výstavy v San Francisku (1939). Po opakovaném vyplutí z Hongkongu se brzy ocitli v tajfunu. Dne 24. 3. 1939, když se Halliburton snažil udržet kurs na ostrov Midway, vyslal ze své lodi radiotelegrafickou zprávu: „Bouře od jihu. Déšť. Silné poryvy větru. Zábradlí na závětrné straně pod vodou. Lůžka mokrá. Stěží udržujeme kurs. Mám se báječně. Přál bych vám, abyste byli na mém místě.“ Letadla, která se vydala džunce na omoc, ji hledala marně.
Šílenství marathónské (ukázka) Když jsem uběhl necelých čtyři sta metrů, pojal jsem skoro podezření, že nejsem Feidippides. To tedy v Princetonu na universitě, v zimní teplotě státu New Jersey, pětimílový běh přes namrzlé kopce kolem jezera Carnegie byl radostným povyražením vedle té zdejší radovánky. Od těch dob minulo několik let a s nimi mé nároky na hbitost gazely. Pot mi začal stékat po tváři a já si tuze brzy uvědomil, že třicet kilometrů do Athén pod vražedným letním sluncem je něco hodně jiného než pět mil, které jsem běhával k nádraží v Princetonu a zpět. Ale vždyť není tak naspěch, řekl jsem si. Však nepřináším rozechvělým Athéňanům zprávu, že Peršané byli právě donuceni hledat, kde nechal tesař díru. Na mne čekaly leda puchýře na patách a podezíravé pohledy strážníků - a žádná z těchto vyhlídek nestála po mém soudu za to, abych si uhnal smrt jako Feidippides. Bohudík má každý řádný chlap v sobě také ještě „druhý dech“. Když jsem překlusal pět kilometrů po pláni od pahorku až na místo, kde tábořilo řecké vojsko u paty hor, dech byl zase jakžtakž v pořádku, takže jsem teď byl již lépe připraven zdolat strmou soutěsku než na samém začátku. K tomu nehledě, že se Feidippides nemusil potýkat se žádným kalhotovým problémem, měl ten výtečník velikou výhodu i v tom, že ta horská stezka byla tehdy hlavní tepnou z Marathónu do Athén, a proto také byla vyznačena tak znamenitě, že po ní mohlo pochodovat deset tisíc athénských vojáků. Rád bych věděl, jak by to svedli dnes. Rozmachem kolových vozidel získala na oblibě delší pobřežní cesta a někdejší hrdá cesta skálami zůstala lesům a bystřinám. To byla jedna z deseti vážných příčin, proč se mi nepodařilo překonat marathónský rekord, neboť jsem strávil hrůzu času hledáním alespoň nějakých záblesků stezky, která jako naschvál pokaždé zmizela někde pod stromem nebo skaliskem, jakmile se mi zdálo, že už ji napevno mám. První hodinu můj pevný úmysl, že poběžím, jako běžel Feidippides, neochaboval. Byl jsem odhodlán „zvěstovat Athénám“, ačkoli jsem vlastně nevěděl, co jim povím. The Glorious Adventure, přeložil Jiří Pober (1910-1976)
Jsme partnerem Statutárního města Chomutov při výstavbě nového sportovně a kulturně společenského areálu realizované v rámci Integrovaného plánu rozvoje města Chomutova s názvem „Areál bývalých kasáren a přilehlého okolí“, který je financován z Evropského fondu pro regionální rozvoj, Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad a z rozpočtu České republiky.
