Středisko knihovnických a kulturních služeb Chomutov

Navigace: úvod

Rafael Sabatini - 60. výročí úmrtí

Anglický autor historických dobrodružných próz Rafael Sabatini (29. 4. 1875 Jesi, Ancona, Italia - 13. 2. 1950 Adelboden, Schweiz) vydal přes třicet románů, sedm sbírek povídek a novel, šest historických esejů a populárně naučných knih i jednu divadelní hru. Jeho dílo je častým námětem pro adaptace a variace na románové motivy.

Proslulá je trilogie, kterou vytvořil na základě lodního deníku rejdaře Jeremyho Pitta: román Captain Blood, His Odyssey (1922, Odysea kapitána Blooda) a povídky z časového rámce tohoto románu Captain Blood Returns (1931, Návrat kapitána Blooda) a The Fortunes of Captain Blood (1936, Osudy kapitána Blooda). Základem jsou dobrodružství lékaře Petera Blooda, který ošetří povstalce proti králi (1685). Je proto obviněn z velezrady a deportován jako otrok na ostrov Barbados. Uprchne, stane se pirátem a po svržení krále (1688) guvernérem na Jamajce. Ve filmu (1924, 1935, 1950, 1952, 1991) ho ztvárnil například (1935) Errol Flynn (1909-1959), jeho syna si zahrál (1962) Sean Flynn (1941-1970?). Na pozadí francouzské revoluce se odehrává román Scaramouche (1921), ve kterém je mladý právník André-Louis Moreau nucen se skrývat u komediantů jako komická postava Scaramouche. Román byl rovněž zfilmován (1923, 1952, 1963), poprvé s Ramonem Novarrem (1899-1968). Pokračování má název Scaramouche the Kingmaker (1931, Scaramouche, tvůrce králů). Zfilmovány byly také pirátské romány The Sea Hawk (1915, Mořský jestřáb, filmy 1924, 1940) a The Black Swan (1932, Černá labuť) s Tyronem Powerem (1914-1958) v hlavní roli (1942).  

Sabatiniho rodiče byli operní pěvci, otec Ital, matka Angličanka. Rafael studoval školy v Portugalsku a ve Švýcarsku. Nejprve žil v Liverpoolu a uplatňoval své jazykové schopnosti v mezinárodním obchodu (1892-1905). Psal do časopisů (od 1899) a vydával knihy (od 1902). Oženil se (1905) s Ruth Dixonovou. Jejich syn Rafael Angelo (1909), přezdívaný Binkie, zahynul při automobilové nehodě (1927). Rozvedli se (1931) a Sabatini se natrvalo usídlil poblíž města Hay-on-Wye na hranicích Anglie a Walesu. Znovu se oženil (1935) s Christine, bývalou švagrovou své první ženy. Christinin syn z prvního manželství Lancelot Steele Dixon (Lanty) zahynul jako letec údajně při přeletu nad Sabatiniho domem (1940). Sabatini rád lovil ryby a lyžoval. Onemocněl rakovinou žaludku a zemřel při pravidelné každoroční návštěvě Švýcarska. 

Odysea kapitána Blooda, kapitola XI., Synovská láska

(krácená ukázka)           

„Bojovat?“ usmál se Blood. „Copak můžeme s dvaceti lidmi vůbec bojovat? Tady je jen jedna možnost: musíme je přesvědčit, že je na palubě všechno v pořádku, že jsme Španělé, a dosáhnout toho, aby nám dovolili pokračovat  v plavbě.“ Ogle měl návrh. „Což abychom poslali dona Diega de Espinosu v člunu, aby ujistil svého bratra admirála, že jsme všichni věrnými poddanými Jeho katolického Veličenstva.“ „Na mou věru, vy jste na to přišel! Ten prokletý pirát se zřejmě smrti nebojí, ale možná že jeho syn smýšlí o věci jinak. Synovská láska bývá ve Španělsku velmi silná.“ Blood rychle přistoupil k hloučku mužů, obklopujících zajatce. „Vy tam!“ zavolal na ně. „Odveďte ho dolů.“ Ve velké kajutě byla postavena tři zadní děla, nabitá, s ústím vyčnívajícím z otevřených střílen přesně tak, jak je tu zanechali španělští dělostřelci. „Tak tedy, Ogle, tady máš práci,“ pravil Blood. A když se podsaditý kanonýr prodral hloučkem zvědavců, Blood ukázal na prostřední dělo. „Zatáhněte to dělo dovnitř,“ rozkázal. Pak dal Blood znamení těm, kteří drželi dona Diega. „Přivažte ho před ústí děla,“ nařídil jim a zatímco několik z nich rychle splnilo tento příkaz, obrátil se k ostatním. „A vy zaběhněte do zádě a přiveďte španělské zajatce. Dyke, běžte nahoru a řekněte jim, aby vztyčili španělskou vlajku.“ Don Diego s tělem prohnutým před ústím děla a s nohama a rukama připevněnýma k oběma stranám podvozku, díval se s vytřeštěnýma očima na kapitána Blooda. Zpěněnými ústy spílal a nadával svému trýzniteli. „Hnusný barbare! Prokletý kacíři! Copak ti nestačí zabít mě křesťanským způsobem?“ Kapitán Blood mu odpověděl jenom zlomyslným úsměvem a obrátil se k patnácti spoutaným španělským zajatcům, kteří byli právě přivedeni na palubu. Už když se blížili, slyšeli výkřiky dona Diega, a teď se zděšenýma očima zírali na hrozný obraz. Z jejich středu vyběhl hezký mladík olivové pleti, který se chováním i šatstvem lišil od ostatních. „Otče!“ vykřikl zoufale.                                                                 

přel. Otto Hornung a Vítězslav Houška