Středisko knihovnických a kulturních služeb Chomutov

Švédská novoromantická prozaička Selma Ottiliana Lovisa Lagerlöfová (20. 11. 1858 Mårbacka, Värmland - 16. 3. 1940 Mårbacka, Värmland) jako první žena spisovatelka obdržela Nobelovu cenu za literaturu (1909) a jako první žena byla zvolena členkou Švédské akademie (1914). Její knihy mají většinou moralizující tendenci; muži jsou slaboši a egoisté, ženy nesobecké a obětavě milující. Pracovala s motivy lidové slovesnosti, k výrazným rysům patří fantastické prvky. Prvotina této vynikající vypravěčky, Gösta Berlings saga (1891, Gösta Berling), vznikala deset let. Tento román z kraje Värmland je složen z novel spojených hlavní postavou, pro alkoholismus sesazeným farářem Göstou Berlingem, žijícím z milosti majorky Samzeliové na panském sídle Ekeby. Vnitřně rozervaný Gösta se postupně přerozuje v obecně prospěšného člověka. Dvoudílná kniha Nils Holgerssons underbara resa genom Sverige (1906-07, Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem) byla psaná pro výuku vlastivědy na základních školách. Líčí pohádková dobrodružství čtrnáctiletého neposlušného chlapce, který je za trest proměněn ve skřítka a cestuje s hejnem divokých hus.

En herrgårdssägen (1899, Pověst o panském dvoře) je příběh o duševně nemocném mladém studentovi a o dívce, která se ho snaží uzdravit. Dvoudílný román Jerusalem (1901-02, Jeruzalém) vypráví o přesídlení švédských selských křesťanských sektářů do Palestiny, o jejich konfliktu mezi spravováním dědičně vlastněné půdy a vírou, která jim velí zbavit se pozemských statků. Novela Herr Arnes penningar (1904, Poklad pana Arna) je založena na skutečné události ze šestnáctého století, vyvraždění obyvatel fary pobřežního rybářského městečka. Farářova schovanka, jediná přeživší, svůj mladý život obětuje k odhalení zločince, třebaže ho miluje. Lagerlöfová byla fascinována světem křesťanských legend, jak dokazují například prózy Antikrists mirakler (1897, Antikristovy zázraky) a Kristuslegender (1904, Legendy o Kristu). Román Körkarlen (1912, Vozka smrti) zpracovává legendu o vozkovi, který musí celý rok jezdit světem a sbírat duše zemřelých. Na konci roku si může najít svého nástupce mezi hříšníky, kteří o silvestrovské noci zemřou. Na hřbitově leží zbitý do bezvědomí David Holm, alkoholik a tyran vlastní rodiny. Když už se zdá, že ho nic neochrání před údělem vozky smrti, podá mu pomocnou ruku sestra z Armády spásy. Z rodného värmlandského prostředí vydala Lagerlöfová například tragikomický román o otcovské lásce Kejsarn av Portugallien (1914, Císař z Portugalie) a román o dospívání pastorovy dcery Liljecronas hem (1911, Liljecronův domov), ale především löwensköldovský cyklus, rodovou trilogii na téma viny a trestu, zahrnující romány Löwensköldska ringen (1925, Löwensköldův prsten), Charlotte Löwensköld (1925, Charlotta Löwensköldová) a Anna Svärd (1928, Anna Svärdová). Z jejích mnoha dalších prací se můžeme zmínit například o knize vzpomínek na usedlost Mårbacka (1922). Většina děl byla zfilmována, podle próz Lagerlöfové vznikly zejména nejpozoruhodnější filmy švédské němé filmové školy charakteristické přírodou jako nedílnou součástí děje.

Narodila se v rodině statkáře, penzionovaného poručíka. Od dětství kulhala. Proti otcově vůli vystudovala učitelský ústav ve Stockholmu (1882-85) a působila jako učitelka dívčí školy v přístavu Landskrona (1885-95). Žila souběžně ve Falunu (od 1897) a na rodovém statku Mårbacka (od 1907), který rodina prodala a ona jej zakoupila zpět. Jako veřejná osoba pomáhala potřebným. Angažovala se v otázce volebního práva žen a ve věcech míru. Jejími důvěrnými přítelkyněmi byly spisovatelka (od 1894) Sophie Elkan (1853-1921) a učitelka (od 1897) Valborg Olander (1861-1943).