Středisko knihovnických a kulturních služeb Chomutov

Navigace: úvod

Silvana Mangano - 80. výročí narození

Italská filmová herečka Silvana Manganová (21. 4. 1930 Roma - 16. 12. 1989 Madrid) hrála ve čtyřiceti filmech. Získala italské filmové ceny za herecké výkony: třikrát (1955, 1964, 1972) Stříbrnou stuhu (Nastro d'Argento) a třikrát (1963, 1967, 1973) Donatellova Davida (David di Donatello). Významné jsou její role ve filmech o rozpadajících se rodinných vztazích a zanikajících epochách, které režírovali Pier Paolo Pasolini (1922-1975) a Luchino Visconti (1906-1976). Jejím manželem byl (od 1949) filmový producent Dino De Laurentiis (1919), který její kariéru řídil a se kterým měla čtyři děti. Zemřela na rakovinu žaludku.

Debutovala ve francouzském okupačním dramatu Le jugement dernier (1945, Poslední soud). Upozornila na sebe rolí sezónní dělnice na rýžových polích v neorealistickém filmu Giuseppa De Santise (1917-1997) Riso amaro (1949, Hořká rýže). V melodramatu Alberta Lattuady (1914-2005) Anna (1951) se její tanečnice z nočního klubu stala jeptiškou. Tanečnicí byla také ve filmu Roberta Rossena (1908-1966) Mambo (1954) a byla oceněna za prostitutku z povídkového filmu L´oro di Napoli (1954, Zlato Neapole) Vittoria De Siky (1901-1974). V dobrodružném filmu Ulisse (1954) podle Homérovy Odyssey v režii Maria Cameriniho (1895-1981) vytvořila dvojroli Kirké a Pénelopy. Uplatnila se v hlavní ženské roli v De Santisově dramatu o lovcích vlků Uomini e lupi (1956, Lidé a vlci). Zobrazila kapitánskou dcerku v Lattuadově filmu La tempestà (1958, Gardový seržant) podle Puškinovy novely. Mario Monicelli (1915) ji obsadil jako prostitutku do tragikomedie z doby první světové války La grande guerra (1959, Velká válka). Ztvárnila Rachel v biblickém příběhu Barabba (1961, Barabáš) režiséra Richarda Fleischera (1916-2006). Dvě filmové ceny, Nastro d'Argento i David di Donatello, získala za Eddu Ciano, manželku hlavního obviněného ve filmu Carla Lizzaniho (1922) o fašistickém Il processo di Verona (1963, Veronský proces). Obdržela Donatellova Davida za všechny moderní čarodějnice v pěti skečích Le streghe (1967, Čarodějky) pěti režisérů (Visconti, Bolognini, Pasolini, Rossi, De Sica). V Pasoliniho filmech Edipo re (1967, Oidipus král) a Teorema (1968) se v postavách matek podílela na mravním rozkladu rodiny. Za Tadziovu matku z Viscontiho filmu podle novely Thomase Manna (1875-1955) Morte a Venezia (1971, Smrt v Benátkách) dostala cenu Nastro d'Argento. Představovala Cosimu von Bülow ve Viscontiho filmu o šíleném bavorském králi Ludwig (1972) a byla oceněna za roli manželky smolařského karetního hráče ve filmu Lo scopone scientifico (1972, Vysoká karetní hra), který režíroval Luigi Comencini (1916-2007). Její markýza narušila život profesora, když se s mladými přáteli usadila v jeho římském paláci ve Viscontiho filmu Gruppo di famiglia in un interno (1974, Rodinný portrét). Ve sci-fi filmu Dune (1984) režiséra Davida Lynche (1946) ztělesnila Ctihodnou matku Ramallo. Kariéru ukončila rolí ve filmu Oci ciornie (1987) režiséra Nikity Michalkova (1945).

Morte a Venezia  Tímto filmem Visconti vyjádřil své nejvnitřnější pochybnosti o smyslu krásy a umění ve světě rozkládajících se mravních hodnot. Film je zároveň nadčasovou úvahou o postavení umělce ve společnosti, je prodchnut skrytými významy a možnými interpretacemi. Režisér jej nazval „dramatem pohledů“. Děje se v době odeznívající secese (1911). Fyzicky i duševně vyčerpaný a stárnoucí hudební skladatel Gustav von Aschenbach se v Benátkách setkává s polským chlapcem Tadziem. Naprosto propadá jeho absolutní kráse a neustále ho sleduje, až ztrácí lidskou důstojnost. Město zasáhne epidemie cholery. Skladatel umírá na pláži a jeho poslední pohled patří mladíkovi, brodícímu se vodou a odcházejícímu do moře.