Středisko knihovnických a kulturních služeb Chomutov

Navigace: home

Helena Šmahelová - 100. výročí narození

Česká prozaička Helena Šmahelová (14. 7. 1910 Řestoky u Chrudimi - 5. 11. 1997 Rakovník) vykreslovala psychologii zejména ženských postav. Obnovila tradici dívčí četby. Její tvorba pro dospělé se většinou zabývá složitostí milostných a manželských vztahů.

Vyučila se v knihkupectví a jedenáct let byla úřednicí chrudimské a pražské nemocenské pojišťovny. Za války žila se spisovatelem Jaromírem Johnem (1882-1952) ve Slatiňanech. Potom ho následovala do Olomouce, kde maturovala a vystudovala vysokoškolský obor filozofie, psychologie a estetika (1952). Krátce pracovala jako psycholog v brněnské psychiatrické protialkoholické léčebně. Provdala se (1952) za jazykovědce Pavla Trosta (1907-1987), s nímž odešla do Prahy (1956), kde působila jako spisovatelka z povolání.

Knižní prvotinou Šmahelové Sedmý den odpočívej (1940) procházejí především „náhodné“ ženy. Románová kronika Pelantovi (1944), přepracovaná jako Dědicové snů (1974), je historií ratibořského knihkupeckého rodu. Vypravěčkou románu z prostředí kroužku bezmotorového létání Mládí na křídlech (1956) je šestnáctiletá Máša. V mimořádně úspěšném a zfilmovaném románu Velké trápení (1957) přivede rozpad rodiny třináctiletou Janu do dětského domova. Ústřední postavou „legendy o lásce a smrti“ Planá růže, růžička šípková (1958) je služka Růžena, která se otráví plynem. V románové trilogii Magda (Magda, 1959; Dva týdny prázdnin, 1960; Jsem už velká dívka, 1963) je zobrazen vývoj dívky od jejích třinácti do patnácti let. Novelou o vdovci je Cesta ze zármutku (1961). Jednou z autorčiných nejzdařilejších knih pro mládež je Karlínská číslo 5 (1961), ve které gruntuje třináctiletý Jenda se skupinou přátel zanedbaný byt, přičemž dochází k celé řadě komických situací. Je to jediný příběh Šmahelové vyprávěný chlapcem. Obtížným začátkům mladé rodiny je věnována novela Devět tisíc dnů (1963). První autorčina práce pro menší děti, povídka Lenka a Bob (1964), líčí dobrodružství malého děvčátka se štěnětem. V tetralogii Dobrá mysl (1964), Dora a medvěd (1967), Kdy přijde Dora? (1977) a Dora na cestách (1979) se mění věk hlavní hrdinky od předškolního po adolescenční. Necitlivého chování dospělých vůči dětem si všímá Chrabrovka (1965), román o dětské partě scházející se ve staré opuštěné stáji. K dalším autorčiným titulům pro děti a mládež patří Bratr a sestra (1973), Žárlivost (1975), Já a moji drazí (1985) a Největší tajemství (1996). Vrátila se i k literární tvorbě pro dospělé (Sobectví, 1969; Muž a žena, 1972; Žena roku 1900, 1979; Dům radostí, 1982). Stále více psala o minulosti, nejprve vlastní (Listy z deníku, 1975; Vůně letních jablek, 1980; Vzpomínky na Jaromíra Johna, 1979), později celého mlynářského rodu Šmahelů (Stíny mých otců, 1984; Stopy mých otců, 1985; Hlasy mých otců, 1987). Příběh svého manželství zpracovala v knize Útěk postřeleného zajíce (1989). Ze vzpomínek vznikla i válečná epizoda Soumrak (1993).

Mládí na křídlech (krácená ukázka)                              

Konečně přijde očekávaný den. Teta dorazí do Třebíče, sejde se se svou sestrou na nádraží a obě spustí najednou, co si dlouho ukládaly do paměti. Vypoví si všechno na cestě a doma to budou už jen opakovat. Má teta vejde do malého domku, který jí patří jednou polovinou, a je vždycky dojata. Svléká se s výrazem, že jen tady je doma a nikde jinde. A starý prázdninový život se tím započne. Nadšení tet ze shledání a společného života brzy opadne a vyvstanou zase staré nevůle, skryté hádky a vzájemné šizení. Když třebíčská teta odejde se známými na celý den do lesa, moje teta si pospíší a upeče dobrý koláč pro nás dvě z jejích zásob. Jednou upekla makový dort, který jsme pak daly honem vychladnout na dvorek. Nalezla do něho tak velká spousta mravenců, že jsme jej celý musely hodit do vody před domem. Jak kyselé obličeje jsme dělaly na plavoucí lahůdku! „Dala jsem do něho naše máslo,“ bědovala teta a já se až zakuckala smíchem. Třebíčská teta se nic nedozví o ztrátách. Avšak předpokládá je, a proto zase šidí mou tetu při nákupech a vyměňuje její velká vajíčka za svá malá. „Považ, jaká je,“ přijde mi pošeptat má teta. „Zas se hrabala v našich vajíčkách. A ona si myslí, že já nic nevím!“