Středisko knihovnických a kulturních služeb Chomutov

Navigace: home

Pierre-Aug. Caron de Beaumarchais - 280. výročí narození

Francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais (24. 1. 1732 Paris - 18. 5. 1799 Paris) proslul prvními dvěma částmi trilogie o chytrém sluhovi Figarovi. Jeho ústy útočil proti sociální nespravedlnosti, napadal justici, cenzuru a politické mravy své doby. Poprvé ho uvedl na scénu v komedii Le barbier de Séville ou La précaution inutile (Lazebník sevillský aneb Marná opatrnost, premiéra 1775). Vrcholem jeho tvorby je komedie La folle journée ou Le mariage de Figaro (Bláznivý den aneb Figarova svatba, premiéra 1784), která byla původně cenzurou Louise XVI. (1754-1793) zakázána. Známé jsou opery podle jednotlivých dílů figarovské trilogie, které složili Gioacchino Rossini (1792-1868), Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) a Darius Milhaud (1892-1974). 

Beaumarchais byl jediný syn mezi pěti dcerami. Vyučil se otcovu řemeslu a po zdokonalení hodinového mechanismu se stal se módním královským hodinářem. Například pro madame de Pompadour (1721-1764) vytvořil hodinky připevněné na prsten. Dcery Louise XV. (1710-1774) později vyučoval hře na harfu. Oženil se (1756) s vdovou po nižším královském úředníkovi. Po roce manželství zemřela na tyfus a Caron začal podle vyženěných pozemků le Bois Marchais užívat přízvisko de Beaumarchais. Koupí získal šlechtický titul i úřady. Odjel do Madridu bránit čest své sestry, opuštěné snoubencem (1764). Tím byl španělský literát José Clavijo y Fajardo (1726–1806), kterého Beaumarchais vyzval na souboj. Clavijo však požádal úřady o ochranu a Pierre strávil měsíc ve vězení. Tuto událost, ovšem s mnohem tragičtějším rozuzlením, zpracoval Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832) v truchlohře Clavijo (1774). Beaumarchais obchodními a finančními transakcemi získal velké jmění. Jeho druhá žena (1768) také zemřela na tyfus (1770). Byl nařčen, že své manželky kvůli majetku otrávil. S nástupcem svého obchodního partnera se dlouhodobě soudil až ke svému bankrotu. Jeho proces vedl soudní rada Goëzman. Na svou obhajobu se Beaumarchais obrátil k veřejnosti čtyřmi pamflety Mémoires contre Goëzman (Pamětní spisy proti Goëzmanovi, 1774). Byl za to zbaven občanských práv (1774). Získal je zpět (1776) až za svou činnost královského tajného agenta, kdy se stal mimo jiné aktivním stoupencem americké revoluce. Byl zakladatelem La Société des auteurs et compositeurs dramatiques na obranu autorských práv (1777). V osmdesátých letech osmnáctého století připravoval první souborné vydání Voltairových (1694-1778) spisů v německém městě Kehl, aby se vyhnul francouzské cenzuře. Potřetí se oženil (1786) se ženou, která byla již dvanáct let jeho milenkou a se kterou měl dceru. Za revoluce si koupil přepychové sídlo v centru Paříže z peněz, které získal za její zásobování pitnou vodou. Pro obvinění z machinací s dodávkami obilí a zbraní žil dva a půl roku v emigraci, většinou v Hamburku. Vrátil se do Paříže (1796), kde později zemřel na mrtvici.

Je autorem divadelních her různých žánrů. Sestřiny nepovedené zásnuby daly podnět k jeho prvotině Eugénie (1767). Měšťanským dramatem je také hra Les deux amis ou Le négociant de Lyon (Dva přátelé aneb Lyonský obchodník, 1770). Moralizujícím pokračováním Figarovy svatby je rodinné drama L'autre Tartuffe ou La mère coupable (Další Tartuffe aneb Provinilá matka, 1792). Beaumarchais byl také libretistou. Na základě jeho textu zkomponoval Antonio Salieri (1750-1825) operu o perském vojevůdci Tarare (1787).

 

Lazebník sevillský neboli Marná ostražitost
(krácenou ukázku přeložil Karel Kraus)

BARTOLO  Jenom bych rád věděl, co vám ten lazebník musel tak naléhavě vyřídit?
ROSINA        Podával mi zprávu o zdravotním stavu naší Marceliny.
BARTOLO   Podával zprávu! Vsadím se, že vám měl doručit nějaké psaníčko.
ROSINA        A od koho, prosím vás?
BARTOLO    Chm, od koho! Od někoho, koho ženy nikdy nejmenují. Co já vím? Třeba to byla odpověď na ten list, co spadl z okna.
ROSINA        Patřilo by vám, aby to tak bylo.
BARTOLO     A taky že to tak je. Vy jste psala.
ROSINA    To bych se nasmála, kdybyste si vzal do hlavy, že mě donutíte, abych se k tomu přiznala.
BARTOLO    Donutit? Ale kdepak! Jenomže tadyhle prstíček máte ještě od inkoustu! Tak co, prohnaná slečinko?! Ženy si myslí, že si bez obav mohou dělat, co chtějí, když jsou samy.
ROSINA       To bych taky prosila… Máte hezký důkaz!... Něco jsem si tu šila při svíčce a spálila jsem se. A poněvadž jsem odjakživa slýchala, že se doporučuje namočit hned prst do inkoustu, tak jsem to taky udělala.
BARTOLO    Tak jste to tedy udělala? No uvidíme, jestli druhý svědek potvrdí výpověď prvního. V téhle složce bylo šest dopisních papírů. To vím určitě, poněvadž je počítám každý den, naposled dnes ráno. Tři, čtyři, pět…
ROSINA       Ten šestý…
BARTOLO     Vidím, vidím, že ten šestý tu není.
ROSINA       Ten šestý? Udělala jsem z něho kornout na bonbóny, které jsem posílala Figarově holčičce.
BARTOLO     Figarově holčičce? A co to pero, které bylo ještě nepoužité, od čehopak je najednou černé? Asi jak jste psala adresu té Figarovy holčičky?
ROSINA    Obtahovala jsem si vybledlý květ na vestě, kterou vám vyšívám tady na bubínku.
BARTOLO     Ó, jak bohulibá činnost! Ale aby vám člověk uvěřil, to byste se nesměla, dušinko, červenat, když mě tu balamutíte o sto šest. Jenže to jste se ještě nenaučila.
ROSINA      A kdo by se taky nečervenal, pane, když si tak zlovolně vykládáte každou nejnevinnější maličkost?
BARTOLO   Toť se ví, že vám křivdím! Spálit si prst, namočit ho do inkoustu, dělat kornouty na bonbóny pro Figarovu maličkou, obtahovat mi vzorek na vestu – co může být nevinnějšího? Ale kolik bohapustých výmyslů jste musela nakupit, abyste zatajila jeden jediný skutek!